Choď na obsah Choď na menu
 


BÁSEŇ STARENKY

21. 6. 2013

 

 

 

BÁSEŇ STAŘENY


Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v
Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku. Personál nemocnice ji nalezl
mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po
celé nemocnici a dál.


 

 

Mladá dívka je pořád ve mně
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.

Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?

Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let,
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá,

můj manžel zesnul v Pánu,

mám z budoucnosti strach,

někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

 

Příroda krutá je, i když byl život krásný,

na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije

a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,

vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte.
Neuvidíte seschlou stařenu,Teď už - MĚ uvidíte!

 

 


Tento text by se měl stát povinným studijním materiálem pro veškerý
zdravotnicky personál a pro mladé lidi. Čeká je totiž totéž taky !!!

 

A pridám príbeh zo života s názvom

S VNUČKOU NA WC

 
Jestli máte vnučku, pravděpodobně řešíte podobné dilema, když řekne:

"Dědo, já musím kakat."
Na pánský nebo na dámský? Samozřejmě, že ji odtáhnu na pánský, jenže ona protestuje:
"Ale tohle je klučičí! A já jsem holka."

                                                                                                                                                                                    
"No to máš smůlu, já na dámský nejdu. Proč seti tu tak nelíbí?"
Načež Viki pronese nesmrtelnou větu:
"Protože tady je to plný bimbasů."
Na to není co říct. Má pravdu. Do značné míry. Jeden pán u pisoáru musel na chvíli přestat, jak se začal smát.


"A kluci jsou čuňata. Jozífek u nás říkal, že jednou počůral i světla na stropě."
"No, to má výkon." ocenil jsem a tlačil jsem ji do kabinky.
"A učitelka se prý ptala, co to dělá a on se otočil a taky jí počůral."
Více pánů u pisoárů muselo přestat, ale Viki si smíchu vůbec nevšímala.
"A paní učitelka křičela, takže přiběhla paní uklízečka."

Na chvíli nastalo ticho v napjatém očekávání. Viki si  rozepla kalhoty a já ji vysadil na prkénko.
"A taky ji počůral."
Pánské záchodky se změnily v Comedy Show.


"Radši tlač." pronesl jsem zničeně.
"Mě to nejde. Pomůžeš mi?"
Věděl jsem, že každý poslouchá, ale co jsem měl dělat. Jinak tu zkejsneme navěky.
"Heeee..." začal jsem neochotně.
A Viki se chytla: "Heeee..."
A odvedle z kabinky se ozvalo: "Heeee..."
A od pisoárů se ozvalo několikahlasé:"Heeee...."
Byli jsme Mužsky Tlačící sbor.


Viki to nadchlo, takže to zkusila ještě několikrát. Hlavně, že to zabralo a padalo to tam, což komentovala slovy: Jé, mně se úplně vysypalo bříško." A pak to zazdila:
"Já udělám celou rodinku čokoládových anakond,jo?" radovala se. Jen jsem odevzdaně přikývl.
"Já si myslela, že si jen prdnu a teď se mi narodila celá rodinka." kopala nožkama spokojeně do mísy.
"Já to tady snad dneska nedodělám..."ozvalo se od pisoárů, když ustal smích.
Hotovo. Hledal jsem vlhčené ubrousky, Viki chvíli čekala, pak jí to přišlo dlouhé, tak povídá:
"Ty si zapomněl hajzlíka papíra! A teď tu budu muset stát a čekat až uschnu." Našel jsem je. Utřeli jsme, oblékli se,Viki chtěla sama spláchnout. Tak jsem ji nechal spláchnout a ona:


"Pa pá, hovínka! Mějte se, hezky plavejte a nezlobte tam."
U pisoárů bychom z fleku mohli vybírat vstupné.Táhl jsem vnučku ven. Zatímco si vyhrnovala rukávky k mytí, přišla s dotazem dne:
"Dědo a co dělají hovínka, který nemaj maminku ani tatínka?"
Spolkl jsem větu, že to asi budou zasraný sirotci a rychle jí umyl ruce. Pisoáry se konečně uvolnily a jeden z nastojáků při vycházení ven povídá kamarádovi:
"Tady je to skvělý, sem musíme chodit častěji."
No.
My ne.
Už nikdy.....

 

P.S. Babičkám se tohle přihodit nemůže.

 

 

 

 

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

hovienka

oluskaprokopova@centrum.sk,22. 11. 2015 20:59

to bolo krasne napisane a kedze mam 4 vnucatka tak to velmi dobre poznam. Skoda, ze som tam nebola nazivo...dakujem

Re: hovienka

peťo tulák,23. 11. 2015 5:12

Deti niekedy navymyšlaju neskutočné slová a vety a fakt je to krásne, mám zošit, kde som si zapisoval kadečo čo deti naše alebo zo škôlky povedali a viem, že by sme sa nasmiali, keby som z neho niečo opísal....

Ze života

Petr z Valašska,22. 11. 2015 0:20

Krásně, a dokonce i ve verších to ta stařenka vyjádřila. Možná někdy máme chuť staré lidi odepsat, hodit do koše - ale to nejde. I když je tělo věkem úplně zchátralé, duchem může být člověk stále mladý - a to je výborné. Taky je zajímavé, jak člověk s přibývajími roky mění pohled na sebe i na ostatní lidi. Když mi bylo nějakých 17 let, tak si pamatuji, jak se mi čtyřicátníci zdáli být až neuvěřitelně staří... No dnes - kolik je mi asi tak let...????
A s vnučkou na WC - super. Škoda, že jsem tak zrovna taky nebyl...

Re: Ze života

peťo tulák,22. 11. 2015 6:24

Peťo to som len tak prezeral čo zmazať a čo nechať, aby som uvoľnil miesto na niečo nové a tu som si všimol, že je tu 147 kliknutí a ani jeden komentár, no stejne som to tu nechal....

Napísal si to tu vystižne a tiež tak zo života, ako si to vnímal a ako dnes vidíš, ten kolobeh života okolo seba, okolo nás, napodobne som vnímal okolie v určitom veku a dnes som tiež zmenil svoj názor na starých ľudí, lebo už som aj v podstate starý aj keď sa na to necidím ešte...

ďakujem za tie slová tu vyššie a ten príbeh na wc - to asi napíše fakt len život sám.